Křivost koní
Křivost koní je poslední dobou často diskutované téma a názory na to, co je a nebo ještě není křivost, se liší. Zde je můj pohled na křivost a to co si pod tímto pojmem představuji.
Pro mne je křiví kůň ten, který chodí na jednu stranu lépe než na druhou. Kůň vám tedy jde a lépe pracuje například přistaven na pravou nohu. Ve chvíli, kdy změníte kruh, je kůň ztuhlejší a už ho neudělá tak plynulý. Jeho přechody jsou také horší. Oproti tomu jsou často zastávány názory, že každý kůň má přirozeně jednu stranu horší, tak jako lidé jsou praváci a leváci.
Jak křivost u koní vzniká?
Podívejme se na úplný začátek koňského života a to na chvíli, kdy se kůň začíná pást. U většiny koní není poznat, kterou nohu dávají více dopředu a kterou více dozadu. Toto vše můžeme zjistit pomocí kopyt. Má hříbě kopyta stejně vysoká? Mají kopyta stejný úhel? Netvoří se pomaličku z jednoho „lyže“ a z druhého „kůl“? Toho si často nevšímáme a ani hříbata se nestrouhají tak pravidelně, jak by bylo potřeba. To vše se řeší až ve chvíli, kdy kůň začíná chodit pod sedlem a většina lidí ho nechá nakovat. To už je však pozdě. Pokud koni podkovy dáme a řešíme úpravu po cca 8 týdnech (2 měsíce), kopyto roste dál, ale tvar již zůstává stejný. Koni tedy roste jedno kopyto jinak, než druhé.
Kůň se tímto začíná na jedné straně zvedat (špalkové kopyto) a na druhé zůstává pořád stejně vysoké (kopyto typu „lyže“). Kopyto rostoucí do špalku roste pod sebe a kůň se touto stranou nachází výše. Tyto změny se projeví i na osvalení koně. S největší pravděpodobností se kůň nenasvalí správně (rovnoměrně). Při pohledu se člověku může zdát, že kůň má jednu přední končetinu výše a druhou níže. To se ale pouze nezdá, je tomu opravdu tak.
Na fotkách níže je vidět, kterou nohu má kůň před sebou a kterou pod sebou. Z kopyta na noze nakročené vpřed by se časem stala lyže a z kopyta na noze pod tělem zase špalek.
Jak se tomuto problému vyhnete?
Důležitá je péče o kopyta koně již v raném věku a ne až v okamžiku, kdy s koněm začínáme pracovat a obsedat ho. Hříbata na pastvinách nemají k dispozici tak různorodý povrch, jako ten, který by měli ve volné přírodě. Čas strávený pohybem je také kratší než u divokých koní. Tyto nedostatky tak musí kompenzovat člověk správnou úpravou kopyt. Vše, co v prvních letech zanedbáme, budeme jen velmi těžko a dlouho odstraňovat bez podkov i s nimi.
V samotném oboru podkovářství se naštěstí myslí i na hříbata, což jen dokazuje, že i péče o kopyta v mládí je stejně tak důležitá, jako v dospělosti.
Když se podíváme na různé koně, tak uvidíme, jak každý stojí jinak. Nepravidelný postoj může být jak vrozený, tak získaný a právě za získaný nepravidelný postoj často může zanedbaná péče o kopyta. Kůň by měl však stát přibližně stejně s minimálními rozdíly, které by neměly být viditelné. To, co nevypadá „normálně“, tvoříme mi lidé a ničíme tím tisíce let evoluce.
Lucie K.
